PORADCE CHOVU

V odborné literatuře i v kynologickém tisku se setkáváme s termínem poradce chovu. Kdo to vlastně je poradce chovu? Z touto funkcí je spojeno mnoho otázek, na které budeme hledat odpovědi. Zkusíme si porovnat co takový poradce chovu musí a jaké jsou jeho reálné pravomoci.

Chov jednotlivých plemen psů v ČR je řízen chovatelskými kluby. Jednotlivé kluby mohou mít různé dodatky k Chovatelskému řádu ČMKU, ale ty s ním nesmí být v rozporu. Každý klub má svého poradce chovu, ten má na zodpovědnost za dané plemeno. Někdy je v klubu sdruženo více plemen, pak je i poradce pro více plemen, nebo má každé plemeno i v rámci jednoho klubu poradce svého.

Hned na úvod si přiznejme, že takový ideální poradce chovu by měl mít nad hlavou svatozář.

Už sám název jeho funkce totiž napovídá, co je jeho povinností. Má chovatelům poradit v otázkách chovu, za který je do jisté míry zodpovědný. Jsou na něj kladena přísná kritéria a jeho pravomoci oproti tomu nejsou velké.

• Musí striktně dodržovat pravidla chovu stanovená klubem.
• Musí to být člověk nesporných kvalit a to jak odborných, tak lidských se zápalem pro věc a chutí se stále učit. Pokud chov nestagnuje, chovní jedinci se stále obměňují, jedni končí a druzí začínají. Avšak žádné odborné znalosti a zkušenosti poradci chovu nepomohou k popularitě a respektu mezi chovateli, postrádá-li schopnost jednat s lidmi. Nesmí nikdy čekat žádný vděk, naopak si musí stále uvědomovat, že každá volební schůze ho může odvolat a jeho někdy i dlouholetá práce, které věnoval mnoho času, skončí ze dne na den.
• Musí znát dobře chovatelskou základnu plemene. V praxi to znamená účast na akcích klubu i výstavách. Jedině tam má možnost vidět co nejvíce psů. Mimo výstavní kruh si pak může se svolením vystavovatele psa do detailů prohlédnout. Tak se mimoděk i osobně seznámí s novými vystavovateli, z niž se někteří v budoucnu stanou i členy klubu. Jde zde o první kontakt s novými majiteli psů a poradce chovu by měl svým vystupováním klub reprezentovat. Je ještě další důvod proč se má poradce chovu účastnit těchto akcí a to je ten, že chovatelé se chtějí se svým poradcem osobně setkávat, sdělovat mu dobré a radit se o problémech. Kynologie je sice záliba, ale většina chovatelů (tuto skutečnost si veřejnost neuvědomuje) ji bere jako životní náplň.
• Musí mít svatou trpělivost, dostatek taktu a schopnosti diplomata. Chovatelé si pro své dotazy čas nevybírají. Telefonují ve všední den jako ve svátek, pozdě večer i brzy ráno. Všichni předpokládají, že jim bude poradce k dispozici vždy. Dobrý poradce chovu by nikdy neměl dát chovateli najevo, že ho zrovna ruší, nebo obtěžuje. Je totiž tisíc možností, jak se slušně omluvit a hovor přesunout na příhodnější čas. Poradce musí někdy sdělovat chovatelům i zprávy špatné a pro ně velmi nepříjemné. Zde záleží na jeho schopnosti zachovat si chladnou hlavu a vše řešit věcně, s taktem a bez emocí. Přiznejme si, že ne každý kritiku, kárné opatření či jiné sankce přijme v klidu a atmosféra takového jednání může být i velmi zjitřená a napjatá.
• Musí mu být cizí intriky a pomluvy a zaslechne –li je, zásadně si je nechá pouze pro sebe, neboť dobře ví, že to co se špitne dnes v Aši, již druhý den štěbetají vrabci až u slovenských hranic. Poměry v klubech totiž nejsou vždy ideální a byla by chyba přilívat olej do ohně.
  Musí umět chovatele pochválit za dosažené výsledky v chovu, na výstavách i při propagaci plemene. Naopak dodat odvahu a povzbudit, když se chovateli nedaří a to i v těch případech (to bývá pro poradce nejtěžší), kdy sám neúspěch chovateli předpovídal. Arogance a povyšování se nad chovatele není nikdy na místě.
• Musí v praxi ovládat techniku krytí, aby mohl chovateli případně pomoci.
• Musí umět poradit chovateli před porodem feny. Porod samotný, pokud ho chovatel sám nezvládne patří výhradně do rukou veterinárního lékaře (ne poradce chovu).
• Musí zodpovědně navrhnout spojení chovných jedinců, pokud o to chovatel požádá.

Když se pak podíváme na „Práva a povinnosti poradce chovu“ zjistíme ještě další povinnosti. Ty ovšem nelze paušalizovat (jednotná norma neexistuje), protože jsou v každém klubu odlišné podle způsobu chovu. Vezmeme-li tedy konkrétně klub „Staffordshire Bull Terrier Club CZ“, zjistíme práva a povinnosti poradce chovu v tomto klubu:

• Povinnost vystavit krycí listy na žádost chovatele do 14 dnů po obdržení žádosti. Na krycí listy uvede psy navržené chovatelem, eventuálně doporučí užití dalších krycích psů.
• Povinnost předávat Plemenné knize doklady k zápisu štěňat v termínech stanovených ČMKU.
• Povinnost označit průkazy původu jedinců, kteří splnili podmínky pro zařazení do chovu a předat je plemenné knize k zápisu do rejstříku chovných psů a fen .
• Povinnost dodávat redakci Zpravodaje SBT průběžně zprávy týkající se chovu, výstav apod.
• Povinnost spolupracovat při personálním obsazení výstavního kruhu na klubové a speciální výstavě.
• Povinnost poradit chovatelům, členům klubu v otázkách týkajících se chovu, péče a držení zvířat.Povinnost dodržovat všechna ustanovení FCI, ČMKU, chovatelského klubu a zákona na ochranu zvířat proti týrání, týkajících se chovu a držení psů.
• Povinnost řešit závažné problémy vždy ve spolupráci s vedením klubu.

To by byly ve zkrácené verzi povinnosti a teď si rovněž zkráceně prohlédneme pravomoci poradce chovu.

• Má právo odmítnout vystavit krycí listy, pokud o ně chovatel nepožádal předepsanou formou.
• Má právo odmítnout povolit opakované spojení dvou jedinců, kteří spolu již dali potomky se závažnými dědičnými vadami nebo mezi takovými jedinci, kteří sami vykazují stejné nežádoucí vady a nedostatky.
• Má právo zamítnout krytí feny ve špatném zdravotním stavu nebo takové u které není vzhledem k ustájení, krmení a ošetřování záruka, že odchová standardní zdravé potomstvo.
• Má právo nepředat k dalšímu zpracování dokumentaci vrhu pokud byla dodána nečitelná, neúplná, nedbale vyplněná a vrátit ji chovateli k doplnění.
• Má právo na průběžnou kontrolu stavu, držení a výživu vrhu štěňat. Pokud zjistí nedostatky, je povinen o tom u chovatele udělat zápis a seznámit se situací vedení klubu. To rozhodne o postihu chovatele. Cestovní výlohy hradí chovatel, kontrola je zdarma.
• Má právo kontrolovat zdravotní stav, držení a výživu chovných jedinců. O zjištěných závadách sepsat zápis s majitelem těchto zvířat a seznámit se situací vedení klubu. To rozhodne o nápravných opatřeních.

Teď si můžeme porovnat práva a povinnosti poradce chovu v tomto klubu a hned zjistíme, že čtyři z těchto šesti pravomocí jsou vlastně morální povinnosti každého chovatele vůči zvířatům, která vlastní, chce- li se vůbec chovatelem nazývat. Práce poradce chovu spočívá též z velké části v administrativní činnosti a neustálé kontrole všech formulářů, aby nedošlo k chybě v zápisu štěňat do plemenných knih. Funkce poradce chovu je dobrovolná a bezplatná.

Závěrem je možno konstatovat, že jsme pouze lidé a k ideálům máme všichni dost daleko, špatný poradce se dá vyměnit, ale pokud máme dobrého poradce chovu, jeho práce bychom si měli všichni velice vážit.

J. Volšická